Ano, zahrada může být také velikým sadem se spoustou stromů. Jistě jste již někdy nějaký takový viděli. Inu, je to radost, pokud si tak mezi nimi chodíte a těšíte se na úrodu. Hlavně na podzim je zde pravý ráj. Nádherně zabarvené listí a k tomu spousta plodů. Pokud se majitel o vše řádně staral, jsou jistě zdravé a vynikající. A je jedno, zda jsou to jablka, hrušky nebo cokoli jiného. Možná tomu nebudete věřit, ale kdysi se na podzim také pálilo listí. Z každé zahrádky, z každého sadu se dýmilo a kouřilo a mělo to něco do sebe. Prostě to do toho období patřilo a nikdo se nad tím nijak nepozastavoval. Potom však přišlo období, kdy se to najednou nesmělo a lidi začali bláznit. Listí se nepálilo, ale někam odváželo nákladními automobily. Zcela jistě to bylo ekologičtější. 

Tím pádem se ovšem další generace připravily o požitek pečených brambor, které se do listí naházely a pak se ještě v horkém popelu vyhrabávaly klacky ven. Nu a začalo se hodovat. Někdo došel pro sůl a panečku, to byla věc. Všichni byli špinaví jako ta prasátka, ale šťastní a spokojení. Nic na světě nechutná lépe. Podzim je vůbec čarokrásná věc. Spousta lidí jej považuje za nejkrásnější dobu celého roku.

I když možná trošičku smutnou. Takovou nostalgickou. Na zahrádkách se už nevysedává moc dlouho, protože je brzy tma. Nyní ještě dříve co některý mudrlant s vysokou školou vymyslel posunování hodin. Dělají se už jen drobné práce, odklízí se, co není již k potřebě a zahrádky se chystají na zimu. Ani ta již dávno není to, co bývala kdysi a co my známe z vyprávění našich babiček a dědečků. Kdo máte nějakou zahradu, važte si toho. Pečujte o ni a když to bude jen trochu možné, zůstávejte tam co nejdéle. Jste tam vlastně také součástí přírody, která by zůstala sama sebou, nebýt člověka. Doufejme, že ten snad dostane rozum a přestane ji ničit.